La Liga Experience: Za fotbalem do Španělska

Čas čtení: 9 min.

Tři dny obžerství v luxusních restauracích. Všude otevřené dveře. Každý den nové dary. Největší fotbalové hvězdy na dosah. To je La Liga Experience! Jedinečný zážitek pořádaný španělskou fotbalovou ligou. A tentokrát i s mojí účastí.

Jak se to seběhlo?

Koncem léta jsem se konečně odhodlal ke změně, ke které se již delší dobu schylovalo, a to ke změně zaměstnání. Téměř na den přesně po 5-ti letech jsem opustil agenturní židli v Tastu a přesedl na židli klienta dělat online marketing do DIGI TV, poskytovatele placené televize. DIGI mimo jiné vlastní práva na 4 nejoblíbenější fotbalové ligy světa: Premier League, Serii A, Bundesligu a La Ligu.

Klídečku jsem si ale moc neužil. Hned od prvních dnů započaly intenzivní přípravy na nejdůležitější kampaň v roce, která se měla za 2 týdny spouštět. Vedle toho nám vrcholila zákaznická komunikační krize a do toho jsem dostal pokyn: „Vyber nějakého známého influencera a za měsíc s ním letíš do Viga na Real Madrid zpropagovat La Ligu v ČR.“

Střih. Stojím na fotbalovém trávníku, pár metrů ode mě se rozcvičuje držitel Zlatého míče, Luka Modrić, a s osobností roku českého internetu, Jindřichem Šídlem, si právě děláme selfíčko s králem dělovek, Roberto Carlosem. I když fotbal tolik nežeru, tak toto se dost podobá nějakému snu.

Co je to La Liga Experience?

La Liga Experience je již celkem tradiční projekt španělské ligy na její propagaci po světě. Letos s trochu pozměněným konceptem, který jsme právě naším turnusem odstartovali. Spočívá v tom, že každá země držící práva vybere svého zástupce a lokálního influencera s velkým zásahem a společně se vydají na výlet kompletně v režii La Ligy.

Cílem je vedle propagace samotné ligy i promo menších klubů. Zápasy jsou plánované tak, aby se utkal vždy nějaký menší tým s gigantem. Svět má tak možnost blíže poznat celé Španělsko. Menší kluby berou celou Experience dost prestižně a chtějí se vytáhnout. Tedy alespoň naši hostitelé z Celta Vigo byli naprosto báječní a my se díky tomu snadno dostali na místa, která jsou běžným fanoušků zapovězená.

Naší skupinu vedle mě a Jindřicha Šídla tvořili ještě slovenští kolegové Branko Cap z DIGI Sportu a rapper Tono S. Kýženým zápase bylo střetnutí Celty Vigo s Realem Madrid. O celé akci si můžete přečíst i na ofiko stránkách La Ligy, na DIGI Sportu nebo třeba na Seznamu. Anebo si pusťte souhrnné video.

Kdo se chce ale dozvědět detaily, ten ať čte dál. 😉

Den první

Odlet do Viga

Je pátek dopoledne a čekám na pražském letišti na sraz s Jindřichem. Jsem plný očekávání. Jak to asi bude probíhat? O čem se ty 3 dny budeme bavit? Budeme se vůbec o něčem bavit? To, že to celé nakonec klaplo právě s Jindrou Šídlem je pro mě asi víc, než nějací fotbalisté. Jeho komentáře čtu už od svých studií a Šťastné pondělí mi pravidelně zpříjemňuje pondělní obědy.

Konečně se potkáváme. Navenek poker face, ale uvnitř mám pocity jak 14 letá školačka při pohledu na Justina Biebera. Small talk. A asi po 5 minutách mi Jindra nabízí tykání – když už spolu teď strávíme nějaký ten čas. Nervozita pryč, kecáme o všem možném a vím, že tenhle výlet bude už jenom lepší. A taky, že byl.

Občerstvení v business class

La Liga nám zarezervovala letenky v business class. Oproti běžnému cestování lowcostem je to celkem zážitek. Jen co jsme dosedli, nám letušky ubrusem prostřely stolek a začaly nám nosit, co nám na očích viděly.

Letiště Adolfa Suaréze v Madridu

Cestu jsme měli s mezipřistáním v Madridu. Při pohledu na slunečné počasí se mi moc nechtělo věřit předpovědi non-stop deště a chladna.

Stačilo ale jen pár minut letu a pochopil jsem. Galícia je opravdu velmi deštivý region. Déšť nás přivítal hned po příletu a s několika pauzami (třeba tou na zápas) nás doprovázel po celou dobu pobytu.

Špatné počasí nám ale nemuselo dlouho vadit. Přímo u východu z letiště na nás již čekal přistavený eSkový Mercedes, který nás odvezl na hotel.

Přivítání ve Vigu

Ubytovaní jsme byli přímo v centru Viga v hotelu NH Collection.

Pohled z hotelového balkonu.

Ani tady jsem nepřestával kulit oči. „Vážený pane Schöppele, za celý tým Vám přejeme co nejvřelejší přivítání v našem hotelu. Kdybyste cokoliv potřeboval, neváhejte se na nás obrátit.“ Podepsán ředitel hotelu. Opravdu milé přivítání.

Po rychlém ubytování jsme rovnou naskočili do bohatého programu, který nám La Liga připravila. Přesunuli jsme se do suterénu hotelu, kde na nás čekal tým La Liga Experience s překvapením na uvítanou.

Dozvěděli jsme se detailní program na všechny tři dny. A že tedy byl nabušený.

Jindra splnil své první influencerské povinnosti v podobě dovednostní soutěže s balonem a rozhovoru. A oba jsme dostali podepsané dresy Celty a další drobné dary.

Následně jsme se i se slovenskou částí výpravy vydali do zábavního parku zkusit si, jak se uniká z vězení. Vzhledem k tomu, že jsme byli skupina namíchaná z několika národů a různých jazyků, spolupráce nám úplně nešla. Navíc se na nás projevovala únava z letu a narůstající hlad.

Z vězení jsme se nakonec dostali a zvládli jsme i skrze velkou bouřku dojet do přístavu do restaurace. Konečně, ve 23:30 jsme se mohli navečeřet.

Odměnou za čekání nám bylo vynikající lokální jídlo a víno. A nutno dodat, že to byla asi jediná chvilka, kdy jsme ve Španělsku měli hlad.

Den druhý

Předzápasový trénink a tiskovka

Následující ráno jsme se vydali do tréninkového centra Celta Vigo. Je vidět, že La Liga je úplně jiný level než ta naše čutaná. Celta sice nepatří k top španělským týmům, naopak je to klub spíš s takovou rodinnou atmosférou. I tak jsme ale v tréninkovém centru napočítali 7 hřišť a z toho jedno s umělkou a tribunou. Hezký no…

Při čekání na trénink Celty byla dlouhá chvíle a v obou influencerech Jindrovi i Tonovi se probudily jejich fotbalové vlohy.

Po krátkém bagu nás čekala tiskovka s trenérem Celty.

Byla kompletně ve španělštině, tak jsem sice prd rozuměl, ale snažil jsem se vypadat, že vím.

Po tiskovce následoval program s vybranými hráči. Slováky Stanem Lobotkou a Róbertem Mazáněm a největší hvězdou Celty, španělským reprezentantem Iago Aspasem.

Influenceři s nimi udělali rozhovor a zakopali si na malou branku. Na mě zbyla role kameramana.

Iago Aspas

Oběd v michelinu

Cestou z tréninku se trochu vyčasilo, vymetla se obloha a my si konečně mohli prohlédnout, jak Vigo vlastně vypadá.

Konečně výhled na město

Na oběd nás čekal gastronomický vrchol zájezdu v klubové restauraci Silabario, oceněné Michelinskou hvězdou.

Šlo o celkem malou, ale velmi útulnou, restauraci na střeše sídla klubu v centru města. Hned u vchodu nás upoutaly fotbalové noviny s odkazem na Antonína Panenku.

Ten se tu těší velké oblibě. Dokonce ve Španělsku vychází celkem populární, po něm pojmenovaný, časopis.

Si-la-ba-rio

V restauraci pro nás bylo přichystáno šestichodové perfektně sladěné degustační menu.

Překvapivě skvěle chutnala kombinace obyčejného domácího chleba s místním máslem, solí a pokapané olivovým olejem. By mě nikdy nenapadlo to takhle zkombinovat… 😋

Další chody potom v puse rozehrály doslova koncert chutí. Absolutně jsme netušili, co nám to nosí na stůl, ale věděli jsme, že to bude chutnat báječně.

Nejlepší na tom bylo, že jsem se do syta najedl, ale nepřejedl. A ještě 2 hodiny po tom jsem měl v břiše příjemný pocit, jak byly celé chutě vhodně zkombinovány.

Večerní pivko

Protože jsme opět nabrali mírný časový skluz, měla nás už asi za další 2,5 hodiny čekat večeře. Tu jsme ale s díky odmítli a místo toho si udělali vlastní program.

Po krátkém odpočinku na slehnutí jsme s Jindrou vyrazili na prohlídku města a jeho večerního života. Naše první kroky vedly do supermarketu. Teda viděl jsem toho hodně, ale sušenou vepřovou hlavu zavěšenou jen tak mezi regály ještě ne. Zajímalo by mě, k čemu se to používá.

S nakoupenými zásobami jsme vyrazili směrem k přístavu. Cestou jsme potkali tuhle avantgardní sochu od místního Davida Černého.

A těsně před přístavem jsme se bez jakékoliv domluvy, ve sto tisicovém Vigu, asi 2 km od hotelu, střetli s Tonem, který vypadal, jakoby na nás právě čekal.

Brali jsme to jako znamení a vyrazili jsme společně do místního baru. Vybrali jsme zvláštní podnik, který zvenčí vypadal jako klasický sportbar s live přenosem fotbalu a vevnitř byl plný malých dětí.

Sedli jsme si na zahrádku a při vytrvalém popíjení místního piva Estrella Galicia 1906 za příjemných 1,50 euro jsme stihli probrat snad vše kolem Česko-Slovenské politické situace, rapové scény a online marketingu. 😀

Den třetí

Obžerství pokračuje

Ani jsme nestačili vstřebat zážitky a už bylo ráno a s ním spojená perfektní snídaně. Jelikož jsme první den neměli moc času a snídani vzali hopem, museli jsme si to tentokrát vynahradit. Hotelová snídaně byla totiž top top top.

Několik druhů sladkých džusů a limonád, domácí šunky a prossciutto, koláčky, churros, lívance, želé, ovoce a asi 7 druhů mléka.

Je libo mandlové, sojové anebo klasika od krávy?

Tentokrát jsem to bohužel celkem přehnal. Bylo to tak dobré, že jsem se stěží odvalil na pokoj, abych aspoň půl hodiny ležel a oddechoval, jak jsem se přejedl. Dost jsem proto uvítal pěší výlet do Pontevedra, který následoval poté.

Pontevedra

Do zápasu zbýval ještě skoro celý den, a protože Vigo je spíš průmyslové město, kde kromě přístavu není nic moc k vidění, tak nás organizátoři zavezli do sousedního města Ponteverda. To je naopak kulturním centrem celého regionu.

Centrum jsme prošli křížem krážem. Udělali pár fotek. Podívali se na sochu nejslavnějšího místního spisovatele, Ramóna del Valle-Inclána.

A to už přišel čas na oběd. Konečně… 😂😋 Tentokrát se nesl v duchu lokální kuchyně. Vybrali jsme si malou tavernu v koutku malého náměstí. A opět nechali své chuťové buňky unášet se proudem skvělých zážitků.

Dokonce i průvodci říkali, že jim to chutnalo jako od babičky. Vynikající byly třeba tyhle grilované chilly papričky s olivovým olejem a solí.

Chutnaly skvěle a byla v nich i trocha překvapení. Nikdy totiž nevíte, jestli ta další bude pálivá nebo ne. Místní prý mají takový zvyk, že když na sobě nenechají znát, že je pálí, tak za ně nemusí platit. Prý to bývá často vtipná podívaná.

Výborně jsme si pochutnali i na chobotnicích ve speciální galicijské úpravě.

Zápas RC Celta Vigo – Real Madrid

Ten největší zážitek měl ale teprve přijít. Doposud jsme si dosyta užili místní chutě. Teď přišel konečně čas na to hlavní – fotbal.

Z výletu jsme přijeli na hotel, abychom se přichystali na večerní utkání. Chvíli jsem měl dilema, co si obleču. Nakonec to vyhrál neutrální business outfit.

Na Estadio Balaídos jsme dorazili v podvečer, asi 2 hodiny před výkopem. Opět nás totiž čekal bohatý do detailu naplánovaný program.

Abanca-Balaídos RC Celta Vigo

Tou dobou to už ale před stadionem vřelo. Zapalovala se pyrotechnika a vzduchem se linuly chorály. Ve Španělsku je zákaz prodeje alkoholu na stadionech (naštěstí pro VIP boxy toto neplatí 🍺), proto je v ulici kolem stadionu asi stovka barů, kam se všichni fanoušci chodí před zápasem řádně nalemtat.

My jsme byli asi 200 metrů od nich bezpečně zavření za policejními zátarasami a čekali na příjezd hráčů domácího celku.

Klubový autobus RC Celta

Zanedlouho poté, za mohutného pískotu domácích fanoušků, přijely i hvězdy z Realu. Je zvláštní si uvědomit, že tady je to trochu jinak než u nás. Když přijede Real k nám do Kotěhůlek (rozuměj do Plzně), všichni (včetně hráčů) se chovají s respektem, jen se na ně podívat… Tady ne, tady je to normální ligový soupeř, který v tu chvíli nebyl v tabulce od Viga nijak zvlášť vzdálený.

Z bezprostřední blízkosti jsme tak sledovali, jak kolem nás prochází jeden milionář za druhým.

Luka Modrić

Ještě před příjezdem fotbalistů jsme měli možnost krátké prohlídky zázemí stadionu.

Naše „delegátka“ María José a ředitel komunikace Celty.

Dostali jsme se dokonce i do šatny domácího klubu, kde už byly vzorně naskládané dresy na zápas.

Vyzkoušeli si, jak to vypadá v pressroomu na tiskovce.

A přesunuli se do prezidentského boxu, kde jsme od klubové legendy, Borjy Oubiña, dostali kapitánskou pásku a další upomínkové předměty.

Borja Oubiña mi předává kapitánskou pásku

Chvilku jsme pokecali, pojedli trochu prossciutta, udělali pár fotek a přišel (pro mě) vrchol večera.

Co si pamatuji, tak jsem za celý život byl na fotbale jen jednou. A byl to právě jeden z nejslavnějších kladenských zápasů historie, kdy SK Kladno v roce 2009 porazilo Slavii 2:1. Atmosféra to byla skvělá, celých 3 800 diváků bouřlivě slavilo.

Stejně se to ale nevyrovnalo tomu, když nám řekli. „Tak a teď jdeme na hřiště.“ Najednou jsem se dostal přímo na trávník do centra plnícího se stadionu. Byl jsem tak zaskočený, že jsem jim málem došel až na hrací plochu. Pohotoví organizátoři mě ale brzy zachytili a vrátili zpět za postranní čáru.

I tak jsme mohli sledovat ty nejdražší světové fotbalisty z úplné blízkosti.

Třeba tenhle malinkej, to je aktuálně dle FIFA nejlepší světový brankář – Thibaut Courtois.

Thibaut Courtois při rozcvičce
Zleva Branko Cap, Jindřich Šídlo, Tono S.

Moc jsme nevěděli, kam se dívat dřív. Jestli na pobíhající hráče nebo do natěšených tribun. Když tu najednou: „Hele není tohle Roberto Carlos?“ A fakt že jo. Dnes už bývalý fotbalista s největší dělovkou v noze se právě připravoval na komentátorský vstup pro Realmadrid TV.

Slavná dělovka proti Francii

Chvilku jsme u něj stáli a s otevřenou pusou na něj zírali, až za námi přišel a zeptal se, jestli se s ním nechceme vyfotit. 😮 Poděkovali jsme, potřásli jsme si rukou a celí vyplesklí jsme pokračovali dále.

Pak jsem něco (už ani nevím co) vykoktal do mikrofonu a už nás vedli na místa do našeho VIP boxu.

Odtud jsme v klídečku sledovali celý zápas, který měl celkem jednoznačný průběh a skončil nakonec výhrou 4:2 pro Real. Byla to škoda, protože Celta hrála místy opravdu sympaticky. Hlavně ve chvíli, když z 0:3 korigovala na 1:3 se celý stadion rozduněl a hnal domácí za lepším výkonem. Další gól do jejich sítě ale všechny tyto snahy zastavil.

Poslední rozloučení se stadionem a naší Česko-Slovenskou partou

Po zápase jsme se přesunuli na poslední drink do zóny pro rodinné příslušníky, kde jsem se ve dveřích musel prodrat přes takového drobného pána, ze kterého se nakonec vyklubal prezident Realu, Florentino Pérez. Tak snad jsem ho nijak nepoškodil… 🤔

Poslední pozápasové foto se La Liga týmem.

Odjezd domů

No a v půl sedmé ráno zase na značkách a odlet domů. Asi při nás stál nějaký fotbalový bůh, protože jinak nechápu, že jsme během toho zápasu vychytali tak dobré počasí. Ráno jsme se už totiž opět loučili s deštěm a mlhou.

Real Madrid shop na madridském letišti

Celá akce byl jeden obrovský zážitek a musím dát organizátorům velký palec nahoru. 👍 Vamos Celta Vigo! Vamos La Liga Experience!

Leave a reply:

Your email address will not be published.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

Site Footer

Top